Ubytování Šumava - dovolená s dětmi

Z historie Šumavy

Ve spolupráci s časopisem Vítaný host pro Vás každý měsíc budeme přidávat něco z historie Šumavy

www: www.vitanyhost.cz

Svatovojtěšská úcta ve Zdebořicích

Píše se rok 992. Zvlněnou podzimní krajinou Pošumaví v místech dnešního Plánicka kráčí unaveně světec se svými druhy. Jde ze Říma, to je dlouhá cesta, na jejímž konci má být Praha. Na českém území potkává řadu lidí, koná zázraky, zvláště deště je ve vyprahlých Čechách potřeba. Kdo to proti nim najednou takhle vysoko nad údolím jde?

Tak takhle nějak mohlo dojít k setkání sv. Vojtěcha se svým bratrem Soběborem a jeho družinou, který mu šel podle legendy naproti. Místo setkání se pak údajně jmenovalo Soběbořice, posléze se ujal název Stobořice (Sdoborzicz), užívaný ještě v první polovině 20. století.

První písemnou zmínku o osadě nacházíme již v roce 1352. Dnes se horská víska, rozložená v nadmořské výšce okolo 700 metrů, jmenuje Zdebořice a kult sv. Vojtěcha zde zanechal výrazné stopy až do dnešních časů. Nechme opět promluvit starou legendu.

Na svých cestách po Čechách, kdy hlásal mezi pohanským obyvatelstvem křesťanství, přišel i do Stobořic, kde už na něj čekal zástup posluchačů. Světec si pro své kázání vybral výraznou skalku nad vsí, kde též poklekl a modlil se za nové členy víry. Po dlouhém čase tato událost téměř vymizela z podvědomí místních obyvatel. U skalky měl pole jakýsi sedlák, kterému se kámen zalíbil, a tak jej odvezl na svůj dvůr, že si z něj udělá příští den práh pro chlév. Ale ráno byl kámen pryč. „Snad mi jej někdo ukradl,“ pomyslel si a kámen pustil z hlavy. Po nějakém čase se opět octl u skalky a nevěří vlastním očím. Kámen je na svém místě. Moc se nezamýšlel a kámen už byl opět na jeho dvoře a rovnou osazen ve chlévě. Ale ráno byl kámen zase pryč. Hned jej napadlo, kde jej má hledat, a opravdu, kámen byl opět na skalce. Seběhl dolů do vsi a tam o zázraku vyprávěl. Vesničané se usnesli, že pod skalkou postaví nad pramenem kapličku k poctě sv. Vojtěcha.

Není to však jediná svatovojtěšská pověst, která se k místu váže. Další vypravuje, jak se zde světec zastavil, tentokráte při cestě do Říma a místní rádi poutníkům ukazovali otisk jeho šlépěje na skalce, kde sloužil mši. Majitel chalupy pod skálou však potřeboval více místa ve dvoře, a proto odkopal kus skály se šlépějí a sedátkem. Byl za to potrestán silnými bolestmi v zádech. Podle pověsti se totiž lidé zbavovali těchto potíží seděním na tomto sedátku.

Skalku, odkud podle další pověsti žehnal světec českému lidu, najdeme na horním konci vsi dodnes. V její nejvyšší části se nachází prohlubeň. Snad je to ten uctívaný otisk světcovy stopy. První, co však návštěvníka skalky zaujme, je vzácný pohled na velkou část Šumavy od německého Hoher Bogenu přes Ostrý, Poledník až po chladicí věže jaderné elektrárny Temelín, vidět je prý i Čerchov v Českém lese. Směrem na Plzeň je možné mezi stromy zahlédnout i zámek na Zelené Hoře u Nepomuku.

Kapličku sv. Vojtěcha pod skálou také najdeme. Bývalou existenci literaturou uváděné studánky snad dnes potvrzuje umístění kaple v pramenné vlhké poloze. Snad se jednalo o studánku uváděnou Bohuslavem Balbínem v blízkosti zdebořického kostela. Při jeho návštěvě na první pohled poznáme, že se původně jednalo o gotickou svatyni ze 14. století. Již v té době byla farní. Kostel byl obnoven v roce 1688, kdy byla také přistavěna sakristie. Naposledy byl obnoven po požáru v roce 1754. Dnes se jedná o jednolodní stavbu s pětiboce uzavřeným presbytářem s věží v západním průčelí. Je zasvěcen sv. Jiljí, který byl původně zbožným poustevníkem a později opatem benediktinského kláštera na jihu Francie. Zemřel v době druhého maurského vpádu do Galie roku 725 a jeho hrob se stal významným poutním místem. Sv. Jiljí býval v Čechách uctíván jako patron kolonistů, kteří od 13. století osidlovali některé naše kraje. Kult sv. Vojtěcha byl připomínán i v tomto kostele, v jehož interiéru se nacházela kvalitní barokní socha sv. Vojtěcha.

Před hřbitovní zdí nás ještě zaujme barokní socha sv. Jana Nepomuckého, jehož blízké místo narození netřeba představovat. Před vchodem na hřbitov okolo kostela se nachází skupina lip, z nichž ta největší, tzv. Zdebořická lípa (Lípa velkolistá) s obvodem kmene až 526 cm, je chráněným památným stromem již od roku 1978. Jen těžko se návštěvníkovi opouští poklidné místo protkané úctou k jednomu z prvních českých „Evropanů“.

Pro časopis Vítaný host Mgr. Luděk Krčmář