Ubytování Šumava - dovolená s dětmi

Z historie Šumavy

Ve spolupráci s časopisem Vítaný host pro Vás máme článek z historie Šumavy

www: www.vitanyhost.cz

Na cestě poslední – úmrlčí prkna

Zrození a smrt - start a cíl každého lidského života. Úmrlčí prkna, jejichž repliky můžeme dnes na Šumavě objevit, jsou spojena se starým místním pohřebním zvykem. Normální rakve zde byly používány spíše výjimečně. Nebožtík, zabalený v plátně, byl uložen na prkno. Často i delší dobu, pokud počasí neumožnilo pohřeb. Teprve při vlastním pohřebním obřadu bylo tělo umístěno do zvláštní kostelní rakve a v ní neseno z kostela na hřbitov. Tyto rakve byly upraveny zvláštním způsobem – po obřadu se nad hrobem otevřelo spodní víko a tělo spadlo do hrobu. Rakev mohla posloužit dalšímu. Jedna taková rakev byla k vidění ještě v šedesátých letech 20. století v kostnici mouřeneckého kostela.

Úmrlčí prkna měla po pohřbu dvojí osud. Nejchudší pozůstalí do nich vyřezali tři křížky a pak je postavili u některých božích muk, nebo je pokládali na cestu ke kostelům, kde posloužila ke zlepšení přechodu přes mokrá místa. Byla pokládána vždy vyřezanými křížky nahoru. Většinou byla však pohřební prkna dávána po pohřbu truhláři ke zdobení. Ten obvykle vyčkával, až se sejde zakázek více, aby je ozdobil najednou. Nebylo tedy ničím neobvyklým, že v době čekání na výzdobu zemřel v rodině další člen, rodina si prkno u truhláře vypůjčila a po pohřbu znovu vrátila. Na takovém prkně se pak objevila po upravení dvě, někdy i tři jména. U Červeného Dřeva byla prkna, na nichž byly pohřbeny dvě děti Františka Augustina, sedmiletá Anna a dvouletý Karel, které zemřely postupně v srpnu a prosinci 1888, na dalším pak tři synové Andrease Zierhuta z Fuchsberku ve stáří 16, 15 a 2,5 roku, kteří zemřeli v průběhu května 1888.

Při zdobení se prkna nejprve ohoblovala po obou stranách, další zdobení se prováděla na té straně, na které ležel nebožtík. Prkno se vyřezávalo do různých, často složitých tvarů a poté bylo nabarveno. Nakonec byly zhotovovány nápisy, obsahující nejen jména a data zemřelého, ale i drobné verše či modlitbičky. Tyto tvořil téměř výhradně sám truhlář a pravopis tomu mnohdy odpovídal.

Mezi velmi charakteristické zdobné prvky patřily tři kříže, někdy pouze namalované, jindy to byly normální dřevěné křížky nad horní stříškou prkna. Také se vyskytoval jediný kříž, pod který všerubští truhláři malovali motiv orientálního města, snad Jeruzaléma. Ve Staré Lhotě, Hamrech a Hojsově Stráži se na prkna malovala symbolická zlomená svíce, svobodným se přidával věneček nebo růže. V nejvyšší části prkem se také často objevovalo trojboké „Boží oko“. I barva prken závisela především na fantazii truhláře. Wofgang Kreibich z Červeného Dřeva natíral prkna bílou barvou a písmena maloval černou, v Orlovicích byla prkna svobodných a dětí natírána modře. Nejhonosnější byla prkna všerubských truhlářů s černým základem, zdobená zeleným písmem. Také na pile na Stornu pracovali tři místní lidé, kteří prkna malovali. Kolem Kvildy, Srní, Prášil, Hůrky i Javorné nebývalo zdobení prken tak obvyklé. Chtěl-li zde někdo prkno malované, poslal jej k truhláři do Nýrska.

Vyzdobená prkna byla vystavována na různých místech, především v kapličkách či jejich blízkosti, kolem božích muk, na cestách ke hřbitovům. V Orlovicích se kdysi prkna stavěla kolem jedné louky, které potom říkali „Toudnbredawies“, což spisovně znamenalo Totenbretterwiese. Oblíbeným místem pro vystavování byl i kraj lesa při cestě ke hřbitovu. Na takových místech bývaly krajní stromy doslova obedněny úmrlčími prkny. Podél cesty od Fuchsberku na hřbitov býval les starého Wertusse neboli Adalberta z Fuchsberka. Když potřeboval peníze, nechal kus lesa vykácet a při této příležitosti byla prkna ze stromů stržena. Několik lepších bylo pak umístěno u zdi jeho „Wertussenkapelle“, ostatní, kterých bylo více než sto, spálena.

Prkna se také stavěla přímo u domů a statků, často byla k vidění na plotech. Začátkem minulého století byl jeden plot v tzv. cikánské ulici na Flekách z úmrlčích prken zhotoven celý.

Postupem doby ale obyčej úmrlčích prken pozvolna mizel. Pro zachování tradice i úcty k zemřelému si nechali někteří pozůstalí zdobené prkno zhotovit, ale nebožtík na něm nikdy neležel.

Pro uložení nebožtíků se vždy používaly dokonale proschlé, silné a široké fošny. Nelze se proto divit, že taková fošna často svedla k truhláře k záměně. Tu kvalitní použil na některý svůj výrobek a méně kvalitní ozdobil zákazníkovi. Po ohoblování a natření to ostatně nebylo ani poznat. Dosti často také docházelo ke krádežím vystavených prken za účelem veskrze praktického využití. Dokládá to celá řada účelově strašidelných zkazek: „Hanzaltischler“ z Děpoltovic vyrobil z ukradeného úmrlčího prkna jedné nevěstě do výbavy prkénko na nudle. Když však na něm začala krájet, všechny nudle spadly na zem. Jakmile je zvedla, opět začaly skákat a znovu spadly. Truhlář si povedený výrobek musel odnést zpět a dlouho prý měl problémy s dalšími zakázkami. Z Děpoltovic je také vyprávění o truhláři, který z ukradených prken vyrobil postel. Každému, kdo v ní spal, se pak zjevovali nebožtíci, kteří na nich byli uloženi. Jinde sedlák donesl domů ukradené prkno, aby s ním zatopil v kamnech. Kamna se roztrhla a kachle rozletěly po celé místnosti.

Toto jsou jen drobné zkazky, ve kterých však lze rozeznat vlastní racionální jádro. Tím je skutečnost, že ke krádežím pohřebních prken dost často docházelo a také to, že se o tom téměř vždy vědělo. Ale zároveň v nich snadno můžeme vystopovat neobyčejnou fantazii prostých, velmi pověrčivých lidí.

Pro časopis Vítaný host Pavel Nedvěd