Ubytování Šumava - dovolená s dětmi

Z historie Šumavy

Ve spolupráci s časopisem Vítaný host pro Vás máme článek z historie Šumavy

www: www.vitanyhost.cz

Šumavské amazonky žily v Gsengetu

Na jižním svahu Žďánidel nedaleko Prášil a v blízkosti zemské hranice se při prastaré Vintířově stezce rozložila osada Gsenget. Ještě v roce 1946 tu žili lidé, dnes tu sotva najdete jakoukoliv stopu starého osídlení. Snad jen kamenné terasy na okolních loukách, které ohraničovaly malá políčka, svědčí o tom, že se tu lidé živili zemědělstvím. V sousedství osady stával poměrně rozsáhlý hospodářský dvůr Frischhof. Nedaleko odtud je dnes přechod pro pěší a cykloturisty. Několik set metrů od něj směrem k Poledníku můžete v lese objevit vzácný hraniční kámen z 18.století.

Gsenget byl založen roku 1772 za tehdejšího majitele panství hraběte Josefa Kinského především jako zemědělská osada, i když nadmořské výšky kolem tisícovky a hluboké lesy zemědělské činnosti vůbec nepřály. Prvním osadníkem byl jistý Johann Georg Frisch, který zde spolu s pěti dalšími muži podnikl dílo mýcení hraničního lesa. Ačkoliv život v lesní pustině nebyl vůbec lehký, vrchnost prvním zdejším osadníkům zakazovala lovit, rybařit, chytat ptáky, seškrabovat smůlu ze stromů, či pálit popel k výrobě potaše. Přesto se tu časem jako vedlejší činnost přece jen prosadilo pálení popela a jeho další zpracování na potaš pro sklárny. Rodina Frischova pocházela z Bavorska. Dříve než přišla do Gsengetu, usadila se na určitou dobu v Brčálníku (Frischwinkel) u Hojsovy Stráže. Ostatní osadníci byli syny z králováckých rodin v okolí.

Osada rostla jen pozvolna. V roce 1790 tu byly jen čtyři domy, v roce 1840 pět domů s 33 obyvateli a v roce 1910 šest domů s 30 lidmi. Výměra hospodářství se pohybovala mezi 9 a 14 hektary. Hospodáři jako Frisch a Hofmann měli 4 – 6 krav, několik ovcí a také voly, s nimiž v zimě na saních sváželi dřevo ze sousedních bavorských revírů do bavorského vnitrozemí. Takový transport představoval pro obyvatele Gsengetu vždy vítaný výdělek. Přesto, že naše osada ležela téměř na zemské hranici, zboží z Bavorska se tu podle místních prý vůbec nepašovalo. Obyvatelé si sice kupovali sůl, cukr, sacharin, šňupací tabák, léky, barvy, nářadí i hodiny za hranicí v Bavorsku, ale toto zboží, bezcelně získané hlavně pro vlastní potřebu, nevnímali vůbec jako pašované. Pitná voda v Gsengetu vytékala z velké studny příkopem přes celou osadu. O tento umělý vodní tok obyvatelé společně pečovali a dbali o jeho čistotu. Pomáhali si také v zimě, když napadly spousty sněhu a bylo třeba jej odházet od dveří, oken, či studní.

Svou pracovitostí i tělesnou zdatností vynikaly gsengetské ženy. Když muži v létě pracovali v lese daleko od svých domovů, ženy dokázaly dobře obstarat domácnost i hospodářství. V dřívějších dobách musely v lese vykonávat stejnou práci jako muži. V okolí Gsengetu bývala nouze o trávu pro dobytek, zvláště když se omezilo pasení na lesních pozemcích. Ženám pak nezbývalo než trávu pro krmení nosit na zádech v krosnách a nůších ze vzdálenosti i několika kilometrů. Váha takového nákladu činila nezřídka až 75 kilogramů. Proto se v okolních vesnicích říkalo: „Vším bych chtěl být, jen v Gsengetu bych se nechtěl stát ženou, ve Stodůlkách volem a v Hartmanicích psem!“

Pro časopis Vítaný host PhDr. Vladimír Horpeniak